Není, opravdu ne. Kolikrát si za celý život člověk tuhle "zbytečnou" otázku položí. Stokrát? Tisíckrát? Nikdy není zbytečné nic, co děláme k dobru. Taky jsem si, ještě nedávno, říkala- "A není to, Pane, zbytečný? Ty víš, kolik takových lidí pustí Tvé slovo dál, tak proč se ještě snažit? Myslíš, že to málo, co dělám, k něčemu je? A dělám vůbec něco? Ráda bych, aby co nejvíc lidí uslyšelo Tvou dobrou zprávu, ale-
Znáte to? A já si dneska, když jsem šla trhat pažitku, snad poprvé tak hluboce uvědomila, že to zbytečný opravdu není.
Jak jsem tak šla po chodníku, míjela jsem plno červenajících se jahod, pak "zpívající strom", na kterém je strašně moc ptáčků a já je ještě nikdy nespočítala. Miluju naši zahradu. A pak jsem míjela sud, takový malý, šedivý sud. Až do té doby jsem na něj byla háklivá. Prostě mi do toho zahradního ráje vůbec neseděl. Všude to krásně kvete a voní a vedle mě dokonce slyším zpívající strom a na pergole je připevněná houpací síť a dotoho ten sud. Mamka ho sem dala, prý "kvůli vodě, která odkapává ze skleníku, abychom ji nachytali do sudu..." Do sudu, toho hnusného, beztak rezavého sudu. Zrychlila jsem krok, abych se na něj nemusela dívat. Už tenkrát jsem mamce říkala: "A není to zbytečný? Sudy už máme dva, přece."
A najednou jsem uviděla ptáčka, takového maličkého.
Zamrkala jsem očima a zastavila se. Ptáček ladně sletěl do sudu, toho zatřískaného, hnusného sudu. A pil. Viděla jsem, jak se jeho zobáček kmitá na lesklé hladině vody, na které se pomalu začaly tvořit kruhy.
Usmála jsem se. A v tu chvíli mi to všechno zapadlo do sebe, jako když dítě postaví svoje první puzzle. Najednou byla ta zahradní scénka úplně jiná. Ptáček k tomu sudu přece neodmyslitelně patřil, říkala jsem si. Už to nebyl ten zbytečný sud, ale SUD; Studna s blahodárnou vodou pro ptáčky ze zpívajícího stromu, kteří sem létají pít.
Nádhera, co? A já nechápu, že mi to došlo až teď. Že nikdy nic není zbytečné, protože se na to díváme špatně. Nikdy nevíme, k čemu ten zapráskaný sud může být dobrý.
Protože v sudu je voda. Pro ptáčky.
Krásný
jako vždy krásné!I já jsem si tuto otázku položila mnohokrát! Není zbytečné to, co právě dělám? Není! protže každá provedená věc má svůj význam a to dokonce i hřích!protože kdyby jsme nehřešili nemuseli by jsme chodit ke zpovědi a poté si tolik nevážili příjímání a proměňování, kdy jsme s tebou nejblíže!:)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.