Světu

3. 5. 2012 21:50
Rubrika: Myšlenky

„Žádná lepší kniha už nebude napsána. Na co čekáš? Že někdo vymyslí moudřejší myšlenku? Že ti někdo dá lepší návod na život? Že ti někdo řekne radostnější zprávu? Tohle všechno už lidé věděli před tisíci lety. A víš to i ty. Podívej se do Bible- čti- a tak také žij.“


Ten náš svět je tak toulavý! Chtěl by, chtěl by mít novou pravdu, nové náboženství, nová pravidla a pojmy; chtěl by být nejmoudřejší a chtěl by možná vědět, proč je, ale- on neví.  Ten malý človíček v obrovském světě si sám sobě nahání hrůzu. To když se jednou přistihne, jak sám sebe pozoruje z výšky, z nebes, jako ten Pánbůh, a ptá se sám sebe: „Kdo to jsem? Jdu se světem-  jdu sám?“  Malý človíček s velkou otázkou. Proč jsem? Někdy už ho to nebaví, ptát se. Život ho smete a on nemá čas k nahlížení sebe sama, k přemýšlení či ptaní se. Otázky po smyslu jeho existence ho zpočátku tlačí jak kámen v botě, jenže i na ten se dá za čas zapomenout. „Svět je ke mně stejně hluchý,“ říká si, a žije s šutrákem v botě, jen tak si žije a nechává se světem trhat.

„Tragédie moderního člověka není v tom, že člověk toho ví vlastně stále míň o smyslu vlastního života, ale že mu to stále míň vadí,“ řekl Václav Havel.

Může být takový svět tak daleko Bohu, že už na něj nedohlédne?

Může ovce zapomenout na pastýře?

Jistěže.

Ale pastýř na zatoulanou ovci nikdy nezapomene. Stejně tak nepustí svůj toulavý svět, který tak miluje, že za něj zemřel.

„V logice Božího milosrdenství se stává, že je mu nejblíž to, co je mu nejdál,“ přemýšlí Tomáš Špidlík a přirovnává to k loďce na moři. Když jsme nedaleko břehu, necítíme nebezpečí a proto nás ani nenapadne zakotvit. Ale jakmile vyjedeme příliš daleko na moře, začneme měnit směr a nejsme spokojení, dokud neuzříme pevninu.

Představuji si ty miliardy človíčků plující v lodi. „Kudy plujeme?“ volají Zoufalci jeden přes druhého, ale místo odpovědi je překřikují jiní: „Kde to jsme?“ „Neviděls´ navigaci?“ „Kde je mapa?“ Jenže u kormidla postávají Lhostejní. Je jim jedno, že neví kudy, kam, a o správnosti jejich domněnky přesvědčují Zoufalce okolo. Ti se poměrně snadno dají přesvědčit a volání postupně doznívá kdesi uvnitř nich, až na něj za čas zapomenou, jako na ten kamínek v botě. A pak tam je malý kluk s knihou, takový zvláštní případ. Kouká na zlatý kříž a nápis BIBLE, ale není s to knihu otevřít. A přitom by stačilo tak málo, aby si připomněl ta radostná slova, s dětskou radostí začal skákat a pobíhat po lodi, Lhostejní by mu zprvu nevěnovali pozornost- jasně, zase nějaký fanatik, Zoufalci by si snad mysleli, že je blázen, a ono možná ano, možná ano, protože by objevil návod, jak se dostat zpátky. Stal by se novým kormidelníkem, on, vlastník té nejlepší navigace, kterou celou dobu držel ve svých rukou...

Zobrazeno 810×

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio