V Kristu free z ActIv8

Dny s Duchem svatým na ActIv8!

 

V Kristu free vám všem! V duchu si promítám ty čtyři dny strávené na Velehradě a jako by to bylo včera, co jsem s Radkou (Raduliks) a Mončou (Monicka) stavěla stan a těšila se na další dny… Ano, teď můžu říct, že ty dny byly opravdu strávené v Duchu, který, myslím si, působil všude a na každého…

Tak čím začít, říkám si… Asi čtvrtečním odpolednem. Můžete si představit velkou louku- nebo spíš pole, na kterém se postupně objevuje víc a víc stanů, po chodníku chodí víc a víc lidí- ať už české národnosti nebo slovenské (potkávali jsme také Maďary a Poláky, objevili se tu i Francouzi). Přijeli jsme různě- někdo na kole, jiný autem, my vlakem a někdo dokonce pěšky. Menší krize přišla, když se polní cesta začala po vydatném dešti měnit ve strouhu bahna a za chvíli i chodník, který sloužil jako rohožka… Ale dobrá nálada nás nepřešla. Stačilo přijít do stanu signálů, kde jste byli obdarováni úsměvy ze všech stran. „Ahoj, už jsi na signálech? Nechceš se registrovat?…“ :) Jak jsem viděla, Mája měla otevřenou náruč pro všechny a tedy i pro nás. Po srdceryvném setkání s kamarádkou Marushkou jsme honem letěli pro trička s logem: „Receive the power, fire up!“

Od komickému klouzání po blátě a plno zajímavých setkání se dostávám k náplni pátečního večera, kterým byla mimo jiné taková osobní křížová cesta a večerní benefiční koncert pro Ukrajinu. Zpívala slovenská kapela Treti deň a pak SonicFlood. Atmosféra byla výborná a koncert myslím si taky.

Sobotní den, tak to byl den, který na mě hodně zapůsobil… Program byl hodně pestrý a tak jsme si vybrali beach volejbal, ale ono se tomu „volejbal“ ani říkat nedalo :). Asi nikdo ho z našeho družstva Trojčat pořádně neuměl a tři na tři jsem hrála poprvý v životě. Chudák druhá skupina, která s námi hrála, protože si asi moc nezahrála… Nám to ale dodalo dobré nálady a po obědě jsme vyrazili na přednášku, o které jsem chtěla napsat, to byla fakt síla :).

Přenášel P. Gorazd Cetkovský a přednáška se jmenovala „Jak si obhájit svoji víru“. Ten název mě hned zaujal a to téma mi bylo taky blízké… P. Gorazd byl sympatický a dokázal nám věc vysvětlit velmi dobře. Uvedu takový příklad, když se vás někdo zeptá, proč Bůh dopouští války a násilí, proč něco neudělá… Vysvětloval nám, že je to jako s malým dítětem. „…Když vidí malé dítě kamna, říkáte mu: „Nesahej na ně, moc to pálí!“ Dítě kolem nich chvíli chodí, ale pak se jich stejně dotkne. A spálí se. Takhle to bude dělat pořád, dokud nepochopí, že kamna opravdu pálí. A tak je to i s námi. Bůh nám dal absolutní svobodu, ale je jen na nás, jak s ní naložíme. Jiné je to, když je dítě u dálnice, kde jezdí moc aut. Maminka říká: „Běda ti, nechoď k ní!“ Ale jak uvidí, že se tam dítě přece jen rozběhne, hned ho chytí za ruku a pak už si to s ním vyříká po svém. Myslím si, že by nás Bůh nikdy nenechal dopustit takové zlo, které by nás zničilo.“

Stále se mluvilo o tom, jak obhájit víru před sebou samým a před druhými. Když se nás někdo táže na víru takovým způsobem, kdy vidíme, že má stejně svoje argumenty a svou hlavu, je zbytečné na otázky odpovídat. S takovým člověkem stejně nic nepohne. Chce nás akorát položit na lopatky. Naopak takovému člověku, který nám řekne: „Ale já si stejně myslím, že nad námi něco je“, musíme odpovědět. Stručně, ale jednoduše. Musíme mu vysvětlit, že to něco je někdo a povídat si s ním.

 „Stejně žádný Bůh není, ať si povídáte cokoli…“ zamumlal najednou někdo na chodníku.

V tu chvíli šel totiž kolem naší debatující skupinky po chodníku pán, který se zaposlouchal a otočil se k P. Gorazdovi.

„Co? Co jste říkal?“ zeptal se otec.

„A vy jste ho snad viděli?“ zeptal se posměšně ten pán.

Ticho.

„Ne, neviděl ho nikdo z nás, ale přece v něj věříme.“

Tak to byla ta silná chvíle. Všichni začali ohromeně tleskat, protože ta situace byla úplně výstižná.

„To je to samý, jako s tou Panenkou Marií!“ nenechal se ale pán a pokračoval. „Jakto, že byla panna, když porodila Syna, vždyť to je nesmysl!“ řekl a smál se. Čekal odpověď.

P. Gorazd se na nás otočil a s úsměvem řekl: „Tak to je ta situace, kdy radši máte mlčet.“ Došlo mi to, protože jak máte takovému zatvrdlému ateistovi povídat, že existuje někdo jako Duch svatý… Na druhou stranu mi ho ale přišlo líto, protože přichází o něco tak krásného, jako je víra… Kdo ví, jak to nakonec dopadne… Obrátí se, nebo si bude říkat svou?

Ta situace byla úplně vyšitá na míru a byla svědectvím toho, že Duch svatý existuje, jinak by snad ani takové skvělé setkání mladých nebylo. Po zbytek přednášky P. Gorazd odpovídal na naše dotazy a my jen nadšeně poslouchali. Během přednášky jsme také zpívali. Na závěr jsme ho obdarovali zasloužilým potleskem :).

Co víc dodat. Všichni jsme se nadšeni vraceli k pódiu, kde se večer odehrálo nádherné představení „Tajomstvo prázdného hrobu“, které hráli studenti Vysoké školy z Bratislavy. Všichni měli bílé oblečení a představení obsahovalo takové ústřižky z Ježíšova života před jeho ukřižováním, jak byli někteří na pochybách, jiní věřili, jiní odsuzovali, jak Ježíš uzdravoval a vzkřísil Lazara. V hlavních rolích byl mimo jiné i herec z Dobré čtvrti Přemysl Boublík a vystoupení bylo doplněno předčítáním myšlenek Štefana Bučka. Co vám mám povídat? Byla to prostě krása, úžasný…

Dnešní večer jsme měli prožít v bdění až do rána, takže bylo moře času. Mohli jsme přemýšlet nad citáty Božího slova, které se rozdávalo, spojili jsme se se Sydney, kde měli ráno, dostali jsme novokněžské požehnání… Taky jsme zpívali, držíce svíčky (6000 svítících světýlek, nádhera:), poslechli si svědectví, uronili slzu… A ráno ve čtyři jsme navázali závěrečnou mší svatou s o. biskupem Graubnerem a zpíváním Proactivbandu, která nás naučila zpívat hymnu setkání. Řeknu vám, vyplatilo se počkat do rána, už jen ten východ slunce za to stál… Je krásné vidět, jak se před vašima očima rodí den :).

A na úplný závěr jsme dostali malý dáreček- taneční skupina, která provázela mše, vypustila do nebe „poštovní holoubky“ a památkou na ActIv8 mi bude přívěšek na klíče, ve kterém je schované motto setkání…

ActIv8 mě zase nabilo novou energií a při různých situacích jsem pocítila vánek Ducha svatého, s jehož pomocí máme všichni svědčit o tom, že Ježíš žije a je tady, mezi námi, má nás všechny rád a odpouští nám naše viny… Připomněla jsem si, že víra není na nic a že máme tak skvělé společenství, i když si o nás "druzí" myslí své... Jsem ráda, že jsem potkala tolik suprových lidí, že jsem se na ně mohla aspoň usmát a sílet s nimi tyto neopakovatelné chvíle :). Díky :)