Příběh v pravou chvíli

Tento příběh jsem si četla asi tak před rokem a můžu říct, že asi v pravou chvíli. Zrovna jsem měla takový blbý období, ale do ruky se mi dostal tenhle příběh.

   Jedné noci jsem měl zvláštní sen. Šel jsem s Bohem, svým Pánem, po písečném pobřeží. Na temném nebi se promítal film mého života. Provázely jej dvoje stopy v písku. Udivilo mě, že v těch nejtěžších a nejsmutnějších obdobích mého života se objevovaly stopy jen jedny. V rozpacích jsem se zeptal: "Pane, ty jsi mi slíbil, že vždy půjdeme spolu. Ale teď vidím, že v době nejtěžších zkoušek jsem šel sám. Proč si tedy nebyl se mnou, když jsem Tě nejvíc potřeboval?" Na to mi Bůh odpověděl: "Právě tam, kde vidíš v písku jen jedny jediné šlépěje, tam jsem tě nesl ve své náruči."

Nevím, kdo to napsal, ale jedno je jisté-že mi ten příběh jen tak do ruky nespadl...Pochopila jsem, že někdy mám taky takový pocit, jako by to bylo všechno naschvál...a že mi nikdo nepomůže. Ale asi díky tomuto příběhu jsem se mohla znovu zhluboka nadechnout. Uvědomila jsem si, že nikdy nejsme sami. Ježíš je prostě super a nikdy nás nenechá o samotě. A to je na tom to nejlepší:).