V nemocnici jsem se seznámil s mnoha žlutými, ačkoli v té době ještě nevěděli, že jimi jsou.

17. 2. 2012 21:59
Rubrika: Živote

Myslel jsem si, že to jsou přátelé, moje spřízněné duše, lidi, kteří mi pomáhají, strážní andělé. Stále jsem nerozuměl, jak je možné, že nějaký neznámý člověk, který ještě před dvěma minutami nebyl součástí tvého světa, tě chápe víc než kdokoli jiný na celém světě a že ti pomáhá tak hluboce, že se cítíš být pochopen a identifikován. Aniž bych to nějak zastíral, to co jsem teď vyprávěl by mohla být první definice žlutého.

Myslím si, že teď je nemožné udržet kontakt s přáteli stejným způsobem, jako tomu bylo v předešlých desetiletích. Všichni na světě každý rok ztrácí přátele a omluvy jsou různé: "žijeme v jiných zemích", "změnil jsem práci", "nezbývá mi na to čas", "jenom jsme spolu občas mluvili přes messenger" nebo "byli jsme jenom přátelé ze školy nebo z univerzity".

Ztratit přítele vždycky souvisí s tím, že se přestanou vídat. Přáteli se nazývají především proto, že se v životě mnohokrát vídají. Můžeš být něčí přítel, když jsi ho nikdy neviděl, když jsi s ním nikdy nestrávil čas? Teoreticky ne. Alespoň teoreticky ne.

Já jsem se například se svými kamarády plešouny* v nemocnici vídal pořád, bylo to takové naše zlaté pravidlo. Pomáhali jsme si, opatrovali jsme jeden druhého, ale jakmile jsme odešli z nemocnice, měli jsme domluvu nikdy víc se nevidět. Ne že bychom na toho druhého zapomněli- naopak, nosili jsme ho uvnitř, ale neměli jsme potřebu se ještě vidět. Spojovala nás jiná věc.

Trvalo mi dlouho, než jsem to pochopil, ale oni byli těmi, kterým říkám žlutí. Jeden den jsem to uviděl v jasném světle. Jsou přátelé, kteří ti dávají přátelství, jsou milovaní, kteří ti dávají vášeň a lásku, a, konečně, žlutí.

Všichni na světě je mají, ale problém je, že dosud neexistovalo slovo, které by je definovalo. Jsem si jistý, že žlutí vždycky existovali, ale dávali jsme je do šuplíku k přátelům. Nebo se někdy žlutý stal velkou láskou. Žlutý je mezi láskou a přátelstvím, proto se mnohokrát zaměňuje.

Budu o žlutých vyprávět trochu víc. Představ si, že jsi na letišti, na nějakém letišti v jiném než v tvém městě. Letadlo má dvou nebo tří hodinové zpoždění. V tomto městě jsi sám a najednou s někým začneš mluvit (s chlapcem nebo dívkou). Zpočátku se ti ta konverzace může zdát triviální, ale postupně začneš vnímat, že mezi vámi něco je; nemluvím o lásce nebo sexu, mluvím o vědomí, žes našel někoho (neznámého), kterému můžeš vyprávět velmi intimní věci a všímáš si, že ti rozumí a radí ti jiným a zvláštním způsobem. Letadlo je už připraveno ke startu, takže se vaše cesty rozdělí (v nejlepším případě si snad vyměníte telefonní čísla nebo e-mailové adresy) a už se neuvidíte. Možná si napíšete, možná si pošlete zprávu nebo se možná už opravdu nikdy víc neuvidíte. Tradičně bychom takového člověka nemohli považovat za přítele. Přítel potřebuje čas, roky, ale možná, že takový člověk vám dal víc než přítel za celých šest nebo sedm let. Kromě toho, jedna charakteristika přátel je, že je to druh vtahu, pro který je důležité vídat se pravidelně nebo vytrvale. Nicméně se můžeš přistihnout při myšlence, že tě onen neznámý poznamenal a že se díky němu cítíš lépe, ačkoli ho jistojistě nikdy víc neuvidíš.

Teď se určitě ptáš: je tedy žlutý nějaký neznámý, který mě chápe? Ne tak docela. Žlutý může být tvůj známý, žlutý může být přítel, který se jednoho dne objeví v žebříčku žlutých. To nejdůležitější je, že žlutý nepotřebuje telefonické rozhovory, nepotřebuje léta přátelství, nepotřebuje, abys ho často vídal (jednou jedinkrát stačí, aby se stal žlutým). Takže možná mnoho z těch lidí, se kterými se moc často nevídáš a už je nepovažuješ za přátele, jsou možná žlutí.

Žlutý je pojem, který označuje ty lidi, kteří mění tvůj život (více nebo méně) a které možná ještě potkáš nebo už nepotkáš. Je to, jako kdybych dal nový význam tomu, čemu se dříve říkalo "nejlepší přátelé". A především: žlutí nejsou plodem náhody.

Ačkoli ti nikdo neřekl, že se nemůžeš na slunce dívat víc jak tři sekundy, víš, že je to pravda a neděláš to. To je zajímavé, slunce je pořád tam nahoře, pozorujíce nás, dávajíce teplo, a my na oplátku sneseme tak málo přímého pohledu. Bezpochyby je to velký žlutý. Cítíme ho, vnímáme ho, víme, že tam je, ale nemusíme se na něj moc dívat.

ŽLUTÝ. Definice: Říká se, že je výjimečnou osobou v tvém životě. Není potřeba vidět jej často nebo s ním udržovat kontakt. Žlutý je víc než přítel. Je to člověk, kterého potkáš, a změní ti život. Člověk, který tě poznamená. A pamatuj, že žlutý tě obnoví. Změní tě. Mluvit s ním způsobí, že začneš být lepším člověkem a objevíš svoje nedostatky.


ze španělštiny (kostrbatě) přeloženy různé části z výborné knížky Alberta Espinosy, EL MUNDO AMARILLO. Kniha je žlutá.

*plešouni- tak si navzájem říkali kamarádi v nemocnici, kterým v důsledku chemoterapie vypadaly vlasy. Sám autor měl deset let rakovinu, během níž přišel o nohu, plíci, část jater, ale v nemocnici za to získal mnoho žlutých.


Zaklapla jsem knížku a zamyslela se. Týjo. Žlutí opravdu existují! A možná, že za pár let bude termín žlutý v běžné řeči běžně používán stejně jako kamarád nebo zubní kartáček. Podle Alberta Espinosy a jeho krásného neologismu žlutého človíčka jich tedy mám taky několik a dokonce se mi vybavily příhody, kdy jsem, netuše, nevímkdy a nevímkde přesně, potkala nějakého žlutého. A kdybych minula Espinosovu větu, která se přiznávala, že její autor je Albert, Apolítico, Agnóstico y Amarillo (žlutý), byla bych si myslila, "tys na to kápl, vždyť to jsou oni, to jsme my, křesťani!" Nebo bychom takhle měli být.

Zpátky, abyste mi rozuměli. Ještě se vrátím k definici žlutých. Je to člověk, kterého potkáš, a změní ti život. Člověk, který tě poznamená. A pamatuj, že žlutý tě obnoví. Změní tě. Mluvit s ním způsobí, že začneš být lepším člověkem a objevíš svoje nedostatky.

To se mi moc líbí, protože.

Křesťan.

Člověk, kterého potkáš, a změní ti život. Člověk, který tě poznamená. A pamatuj, že křesťan tě obnoví. Změní tě. Mluvit s ním způsobí, že začneš být lepším člověkem a objevíš svoje nedostatky.

To je výzva, co? Vím, že předchozí definice na mě určitě nesedí, ale mám mnoho žlutých, kteří takoví doopravdy jsou. Nemusím s nimi být pořád, ale stačí, když na ně pomyslím, když se s nimi "náhodou" setkám, a vím, že obrací mé hříšné srdce naruby, tou čistou stranou ven. Pro ostatní třeba můžeme být žlutými. Nebo bílými, výjimečnými, zářícími, speciálními, nevšedními, nepochopitelnými, šílenými, jinými. Ale sami musíme vědět, že to, co je v nás žlutého, je naše křesťanská identita.

 

Zobrazeno 1764×

Komentáře

wozembouh

Z mého pohledu jsou žlutí zkrátka ti, které nám posílá do cesty Bůh a nemusí to být vůbec věřící lidé

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio