Dívej se 20%

Zrakový vjem pro člověka představuje asi 80% celkového vnímání informací. Zdá se tedy, že je to právě zrak, který nám napovídá nejvíc.

Dveře za mnou se ale zavřely, proužek posledního světla zmizel za prahem a já zůstala stát v naprosté tmě. V takové, kdy se zmatené oči marně snaží najít nějaký světelný bod jako náznak toho, že fungují dobře- ale po pár krocích tmou i ony pochopily, že člověk se teď musí dívat těmi zbylými dvaceti procenty- tedy hmatem, sluchem, čichem.

Když se mi trochu uklidnila rovnováha a nabyla jsem jistoty v nohách, v této tmě jsem začala poznávat svět jako by nový. Každým dalším krokem jsem objevovala bezbarvý svět, který se převážně tvořil v mé hlavě. To se najednou děly věci! Ruce znovu pochopily svoji úlohu a začaly s jakýmsi jemnocitem lépe vnímat tvary, obrysy, hloubky, tvrdost, hebkost. Uši bombardovaly zvuky rušné ulice nebo odpočívající klid lesa. A vůně mi prozradila, že právě jdu kolem trhu s ovocem a zeleninou.

Po šedesáti minutách v tom zvláštním, neúplném světě se dveře zase otevřely a místnost se naplnila ostrým, bolavým světlem. Cítila jsem, jak oči zase získávají svoji úlohu, zatímco ostatní vjemy, tak potřebné v onom bezbarvém světě, slábly.

Jak je ale možné, říkala jsem si, že takovýto opravdový svět v tom normálním, sto procentním světě, nevidím? Je to vůbec možné, aby mi tolik podstatných informací proplouvalo mezi prsty? To už jsem se tolik naučila důvěřovat očím, že vnímám jen povrchně a že už nechci jen tak zavřít oči a spoléhat na ostatní smysly?

Když jsem v polospánku ve vlaku cestou domů zpětně vyvolávala pocity z bezbarvého světa, napadla mě jedna taková souvislost. Vstup se mnou ještě jednou do tmy. Poznávej ten neznámý svět kolem tebe. Přivoň si k jablku. Přejeď dlaní po kůže stromu. Zastav se v lese a poslouchej, jak mluví. Ačkoli nevidíš, jak tento svět vypadá a jaké má barvy, cítíš ho. A víš, že existuje, že tu určitě je. A i když se spíše soustředíš na těch osmdesát procent vnímání, teď už víš, že i těmi dvaceti se ti dává objevit svět nový.

Není to taky tak s Božím královstvím? To přeci taky žijeme už tady na zemi! (viz mnohokráte v Bibli). I když nevidíš, jak vypadá, cítíš ho. A víš, že existuje, že tu mezi námi určitě je. A i když se spíše soustředíš na těch osmdesát procent, víš, že těmi dvaceti se ti dává objevit Boží království už tady, na zemi.

Možná jsme vnitřně slepí kvůli hluku tohoto světa, který odvádí naše úsilí po hledání Božího království. Nevím, proč ani kde se ztrácí i těch dvacet procent určených k poznávání "světa ve světě", které máme k dispozici. Přitom je hledání Jeho královtsví dobrodružnou cestou- cestou Poznání. A tak bych chtěla udělat pomyslný uzlík na tkaničce zážitků tím, že bych chtěla poděkovat naší nevidomé průvodkyni, která vidí víc, než já. A protože mám vždycky problém ukončit myšlenku, poslední řádek patří sv. Hildegardě z Bingenu-

"Nebe na zemi je všude tam, kde jsou lidé naplnění láskou k Bohu, bližním a k sobě samým."