Smrt. Proč ne. Takové milé téma k večernímu bylinkovému čaji a vánoční pohodě, která ve mě vládne. Ne, vážně- myslím si, že psát o smrti je stejně naléhavé, jako psát o lásce, naději, štěstí. Víc než psát o ní je důležité si ji uvědomit a přemýšlet o ní. Je smutné, že lidé si smrt co nejvíce oddalují a schovávají ji do zásuvek, aby jim nepřipomínala, že na Zemi nebudeme napořád. Vždyť právě ona by měla být tím laskavým vykřičníkem v nedohlednu našeho života, který nás vychovává ve stavu bdělosti.
Na smrti se mi líbí několik věcí. Tou první je, že s jejím vědomím se na naše bytí najednou díváme z opačné stránky a našim hodnotám přisuzujeme odlišnou důležitost. Další může být to, jak nás smrt přetváří, aniž se nás přímo dotkne. A také proto, že každému v určitou chvíli pošeptá: "Pamatuj"; a tak tedy přemýšlím.
Většinu času, jenž nám byl dán, se zabýváme skutečnými nesmysly, neboť žití běží nějak moc rychle a většina lidí ho vidí jako heslo: "Pojď, užij si, dokud žiješ!". Sledujeme sami sebe v zrcadle, svůj úspěch, své zásluhy. Všechno, jen abychom byli ti hezčí, ti úspěšnější, ti zasloužilejší. Diskutujeme se zacpanýma ušima. Chceme změnit svět, ale sami se odmítáme změnit.
Kdybychom měli smrt častěji na vědomí, žili bychom uvědoměleji a lépe bychom rozeznali, co je důležitější a co méně. Možná bychom neodložili schůzku s našimi známými, možná bychom nebyli tak váhaví nebo naopak byli trochu bázlivější. Člověk si s vědomím smrti utříbí vše důležité od toho nedůležitého, jako když se prosívá písek přes sítko- ty velké kamínky nepropadnou, ty menší ano. Ty důležité věci přeci nemohou jen tak "propadnout" naším životem, ty musíme vyřešit.
Napadá mě ještě něco, o co bych se s vámi chtěla podělit. Jeden chytrý muž řekl: "Jenom ten člověk, který se smíří se smrtí, je připraven pro život". A tak přemýšlejte. Přemýšlejte o smrti a stejně tak o životě. Jak budete žít, jaká slova lidem řeknete, co je vaším posláním.
woow nádherný článek, díky :-) a vlastně smrt je aji celkem radostna amyslim si že to souvisi s vanocema, vzhledem k tomu , že Ježíš se narodil aby za NÁS zemřel a spasilnas. a taky smrti se blížíme k Bohu, i když se toho samozřejmě bojíme atd. no co jsem tu zas napsala za blbosti :D, no ale fakt krasny clanek díky :-)
Ano, i Vánoce souvisí s Velikoncemi. Aby musel člověk zemřít, musí se nejdříve narodit.. Navíc tady mluvíme o Spasiteli, který vykoupil svět svou krví.
Bez narození není smrti. Ale také smrtí začíná narození. Dobrá slovní hříčka, že? Myšleno sam.tak (a i k nám lidem), že v nás něco musí odumřít, abychom se mohli narodit novému životu - myšleno po duchovní stránce.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.