Než jsem se stačila pousmát, zasáhla mě přímo do břicha velká sněhová koule

8. 12. 2010 19:08
Rubrika: Živote

Tou dobou napadl čerstvý sníh, když jsem procházela kolem mateřské školky. Maminky se marně snažily držet své děti za ruku, nebo dokonce udržet je v klidu, protože ty teď zajímal jen sníh. Něterým se opravdu povedlo utéct na svobodu a pak už byl slyšet jen smích a vysoký jekot, když někdo dostal ledovou koulí za krk.

A já si myslela, že taková koulovačka už mě nemůže potkat.

Až dnes. Čekala jsem u ZUŠky a kolem mě prošli dva kluci, zastavili se a začali plácat sněhovou kouli. Zvědavě sem se na ty dva koukla- ten starší, Rom, něco pošeptal tomu malému, asi šestiletému klukovi. A než jsem se stačila pousmát, zasáhla mě přímo do břicha velká sněhová koule. Můj překvapivý výraz je zřejmě nijak nepřekvapil.

"Proč to děláte?" (zeptala jsem se hloupě)

Namísto odpovědi začal ten Rom zase tvořit kouli a daroval mi nepřátelský pohled.

"Tak tohle bude boj," pomyslela jsem si. Nejspíš jsem se svým červeným kabátkem posloužila jako červený terč. Nevěděla jsem, jestli tuto výzvu k válce mám brát vážně, nebo dělat, že na mě koule spadla kdesi shora ze stromu a doufat, že ti kluci zmizí. Jenže ten malý si už taky stačil uplácat svoji obrovskou kouli. Rom do něj strčil a řekl "Srabe, jdi blíž, ne?"

Než jsem stačila promyslet strategii, objemná koule mi zacpala pravé ucho.

Víc než druhý zásah mě překvapila síla úderu. Asi ve stejnou setinu vteřiny mi došlo, že jestli budou koule zvětšovat, tak budu muset na hru přistoupit, nebo zbaběle utéct, nebo se s nimi dát do řeči, nebo-

Rom si pohazoval s další koulí a já jistě věděla jen to, že nechci být ukoulována. Honem, mysli, mysli, co teď?

Rozpřáhl se, opět se ušklíbl- nebo se zasmál?- a

-já tu kouli chytla!

Nevím, čí překvapení bylo tentokrát větší. Triumfální vítězství. Sladká pomsta. Snažila jsem se zachovat vážnou, nebezpečnou tvář, i když se mi chtělo vybuchnout smíchy. Využila jsem tohoto oslňujícího triku (i když se mi koule pomalu rozpadala v rukou), ani jsem se nenapřáhla (chtěla jsem udělat manévr nadhazovače u baseballu) a ti dva se na sebe podívali, ten malý si odflusl, otočili se a šli.

Dlouho jsem se za nimi dívala a vlastně doteď přemýšlím, proč si mě vybrali jako oběť. Zvláštní sněhová bitva. Jako by zkoušeli hranici, kam až smí zajít.

A proto, jediné ponaučení, které mě napadá, je: až budeš oblkíčený, pokus se chytit nepřítelovu zbraň, ať pozná, jaká je její síla.

Zobrazeno 2020×

Komentáře

raduliks

Jsi bojovník Kiki;)...a jinak..pěkná myšlenka na závěr;)..

HelenaH

jestli on ten starší ti tím třeba nechtěl říct, že jsi krásná holka?:-) oni někteří kluci trochu dělají ramena, aby si jich jedna všimla:-)

Lenochod

dobre :-D díky za inspiraci :-))

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio