Ježíš Kristus, pište si.

„Ano, výborně! Křesťanství bylo zprvu chápáno jako sekta, že, jako jedna z těch mnoha sekt.“ Řekla dějepisářka a mě pomalu padala brada.

 

Sekta? Spolužačka vedle mě se usmála. Ale ano, možná křesťanství bylo zprvu mnohými pokládáno za zvláštní skupinku věřících, ale pak získávalo na vážnosti, protože bylo a je založené na pravdě. Ano, někomu asi přišlo divné, proč se ten Ježíš, ten pokrytec, sklání nad chudáky, žebráky a malomocnými a že uzdravuje nemocné - nejen to, on uzdravuje i duši…  Je ale zvláštní, že tahle sekta se tak rozšířila po celém světě a nezanikla jako mnoho jiných sekt. Dva tisíce devět let tahle sekta pořád žije a následuje svého Pastýře. Miluju svoji sektu.

 

„A jaký letopočet si budeme pamatovat?“  Zeptala se trochu vyšším hlasem.

 

„Rok 4 před naším letopočtem.“ „Ano, správně- můžeme říci i nula, ale to se přesně neví. Od tohoto roku se počítá náš letopočet.“

Ano, od tohoto roku se počítá náš letopočet, protože se narodil Ježíš Kristus. Spíš by mě tedy napadl jiný letopočet, třeba rok 30 nebo…

 

„Takže si pište- Ježíš Kristus, narozen roku nula, ukřižován kolem roku třicet a jak věří křesťané, vstal z mrtvých. Před jeho smrtí- co děláš, ty tam vzadu, soustřeď se- a před jeho smrtí byl souzen významným římským prokurátorem, Pilátem Ponským.“

 

Narozen roku… Zemřel roku… Trochu mi to přišlo jako trestní rejstřík nebo rodný list, jakoby byl Ježíš jen jedna z dalších panovníků, jako jeden další v číselné řadě. Trochu jsem si promnula oči a dál poslouchala.

 

„Křesťané věřili na posmrtný život, dokonce na lepší posmrtný život, takže jim jejich víra dávala hlavně naději v době římské krize.“

 

Možná jsem slyšela nějaký slabý smích ze zadních lavic, nic víc. Jen mě trošku rozčilovalo, proč naše paní profesorka mluví v minulém čase.

 

„Děcka, soustřeďte se. Jaká je kniha křesťanů číslo jedna?“

 

„Biblééé!“  Ozvalo se ze všech míst.

 

„Ano správně. Hlavně jaká část?“

 

„Starý- ne, to bude ten druhej, Nový zákon!“

 

„Samozřejmě že Nový.“

 

„Ano. O počátcích církve se dočteme kde?“

 

Ticho. Možná to mě vyprovokovalo, abych řekla aspoň něco, co by nebylo o údajích-

 

„Skutky apoštolů, kde se dozvídáme, jak apoštol Pavel šířil víru dál a říkal o Ježíšově učení a…“

 

„Dobře, dobře, pak máme čtyři evangelia a další knihou je Zjevení… Janovo, ano Janovo, jinak Apokalypsa, ale to prosímvás radši nečtěte, protože tam jsou samé pohromy… To musíte číst mezi řádky, já jsem viděla jednou dokumentární film, víte, že měl Ježíš bratra Jakuba, on nebyl sám…“

 

Teď jsem se musela usmát i já. K mému překvapení se ke mně naklonila spolužačka a pošeptala mi klidně:

 

„Já stejně věřím v Boha.“

 

A to mi na chvíli pomohlo k tomu, abych se uklidnila.

 

Ježíš přece nemůže být jenom popsanou stránkou v dějepisu, tedy aspoň pro nás. Přečíst si o důležitých datech si může každý, ale stejně tak by každý měl poznat, že ta naše sekta milá stále žije- a to je naše církev. Koupila jsem si super placku na batoh, kde stojí: ON SE MĚ DOTKL. Asi mě neměla překvapit otázka od kamarádky: „A to je proti domácímu násilí, viď?“ My musíme mluvit, aby ostatní poznali, kdo je to ten Ježíš, narozen 0, ukřižován 30. Aby poznali Toho, kdo se nás všech dotkl. Jinak by celé Ježíšovo působení na zemi bylo jenom připomínkou jednoho fanatického člověka, který pro svého Boha a pro vykoupení světa požil život- mimochodem kolem roku třicet.. .Jenže On svojí smrtí naplnil zákon a řekl, že my máme hlásat o Jeho království. A to, jestli ho druzí přijmou nebo ne je taky na Tobě. Musíme trochu oživit ty nudné stránky dějepisu naším živým svědectvím.

 

No není ta naše živá sekta super!