Bible, nejlepší kamarádka

Ještě před půl rokem byla v poličce zařazená mezi normální knížky, moc jsem si jí nevšímala. Párkrát jsem si ji otevřela, ale nikdy jsem si nedokázala udělat víc času; na tu, která mě má provázet mým životem a má mi dávat odpovědi na různé otázky. Proč bych se namáhala udělat si třeba půlhodinku před spaním čas a přečíst si ji. Lenost mě přemohla a tak tam ležela, nehnutě asi půl roku, bez povšimnutí.

A až teď, poslední dobou, jsem si vzpomněla...

Bible!

Ano, stydím se, že jsem si s ní tak krásný vztah neudělala už dřív a ona na mě musela milostivě čekat a doufat, že si snad někdy vzpomenu... Dostala jsem ji na začátku mého důležitého maratonu- přípravy na svátost biřmování od mé mamky. Sice jsem si v ní četla některé příběhy do náboženství, ale jinak...

Pak přišlo zvláštní období. Má kamarádka se mě najednou začala opatrně ptát na víru. Přiznám se, docela mě to zaskočilo, ale byla jsem ráda, že jsem mohla evangelizovat. V té době jsem obdivovala různé svaté, kteří za svou víru třeba i prolili krev a začala jsem přemýšlet. Začala jsem mít dokonce výčitky svědomí, že jsem za oním člověkem nepřišla dřív já a on musel přijít za mnou. 

Jednoho večera jsem z poličky vytáhla mou Bibli, která ještě voněla novotou a stránky byly čisté, žádné známky opotřebení. Byla jako nová, ale v tu chvíli jsem byla najednou strašně moc ráda, že jsem si na ni vzpomněla. Chyběla mi. Cítila jsem vůni jejích listů a najednou se mi opravdu hodila. Potřebovala jsem odpovědět na otázku té kamarádky a najednou jsem nevěděla jak. Vzpomněla jsem si na slova pana faráře, že odpovědi máme hledat především v bibli. A tak jsem ji po šesti měsících otevřela a nevěřili byste, kde. Zrovna na té straně, kde byla odpověď! Byla jsem tak ráda a s nadšeím jsem ťukala smsku kamarádce, jako bych tu odpověď už dlouho znala. Přišlo mi, že to, co teď dělám snad ani nejsem já. Dlouho do noci jsem listovala Biblí a taky svou myslí a psala odpovědi do duše mé dlouholeté kamarádky.

Proč Jidáš zradil Ježíše? Jaký měl k tomu důvod? 

Proč se modlíte růženec? 

Museli všichni svatí trpět, aby se stali svatými? 

Co je to ten "křest"?

Byla jsem sama v kostele. A jak jsem tam tak seděla, úplně sama, přišlo mi, že vlastně sama nejsem, že je někdo se mnou, chápeš?

Víš, někdy mám pocit, že něco nebo někdo nade mnou musí být. Že smrtí to přece nekončí. Věřím, že něco po smrti JE...

Otázek bylo opravdu moc, ale já se najednou cítila jako vyměněná. Nikdy by mě nenapadlo, že s Biblí zažiju takové dobrodružství... V jednu chvíli jsem si pomyslela, jaké by to bylo fajn, kdyby se mi kamarádku podařilo obrátit, ale věděla jsem, že já sama na to nestačím a musím se hodně modlit...

Víš, možná věřím, že někdo JE, ale v křesťanství jako takoví nevěřím, nebo třeba v biblický příběhy... Rozumíš mi? 

Psala jsem sice, že biblické příběhy mohou být symbolické, obrazné, ale jsem ráda aspoň za tak malý krůček, který moje kamarádka udělala. Přála bych jí, aby zažila víru, tu jedinečnou čarodějku, která všechny láká k Lásce, obrácení... Bible, to je život před Ježíšem, život s Ježíšem a pokračování Bible jsme my. Kolika lidem přiblížíme víru a aspoň o kousíček jim dáme poznat Lásku, kterou za nás trpěl Ježíš na kříži, abychom po smrti mohli žít věčně, je jen na nás. A Ježíš trpěl za nás, prachobyčejné hříšníky... 

Teď už bible neleží mezi ostatními knížkami, ale má čestné místo na mém polštáři. A vždycky, když mám čas, přečtu si večer aspoň kousek, kousíček, který mě dovede blíž k Pravdě. 

Za dva týdny mám biřmování, a proto jsem se vydala do uliček Jeruzaléma, kudy kráčel Ježíš... Taky mám ráda Skutky apoštolů, jak šli stopami Ježíše... Někdy zapřemýšlím nad žalmy, jindy si přečtu kousek Zjevení a když je mi smutno, přečtu si kousek z knihy Job. Dokonce jsem v tátově knihovně našla i anglickou Bibli- Good News Bible, kterou taky louskám. A baví mě to. Už to není "ta nová bible"- má ohnuté stránky a barevně podtrané věty, které mě oslovily. Bible už není „tou obyčejnou“, ale mou kamarádkou, která mi poradí a otevře mi oči. 

Nevěříte? 

Otevřete si třeba dnešní evangelium- Mt 18, 15-20  

Nebo dnešní první čtení o evangelizaci- Ez 33, 7-9 

Nebo se jen stačí podívat, co probouzí, třeba i v nevěřících, četba bible: (z internetu)

"... Opravdu se nudím, však mi dnes kamarádka přivezla Bibli ať si mám v čem listovat, ohromě mě ta knížka vnitřně uklidňuje, nemusím si ani v ní nic číst, je to takový papírový balzám na nervy..." 

"... Důvodem bylo to, že jsem ve východních náboženstvích nenašel smysl svého života, ani odpovědi na otázky, které jsem měl. Na radu své kamarádky jsem začal číst Bibli a hledat odpovědi tam. Po nějaké době jsem pochopil, že Ježíš Kristus zemřel na kříži i za můj život a rozhodl jsem se dát svůj život Bohu. Ten večer na začátku roku 1993 jsem se modlil a vydal svůj život Bohu. Od té doby vím, že jsem našel odpovědi na otázky, které jsem si kladl a Bůh vložil do mého srdce pokoj a klid, který jsem předtím v meditacích marně hledal..." 

"... Moje spolubydlící na koleji byla křesťanka a říkala mi, že Ježíš zemřel za všechny moje hříchy a může mi vše odpustit.Jen stručně.Střídaly se u mě pochybnosti s vírou, začala jsem číst Bibli až jednou jsem tu kamarádku poprosila,jestli by se se mnou nemohla modlit.V tu chvíli jsem cítila v srdci pokoj a věděla jsem,že mi Bůh vše odpustil.Dnes vím,že jakékoliv zabití člověka nebo dítěte bez ohledu na jeho věk,zdravotní stav atd. je hřích.Umělý potrat je hřích a nic na tom nemění,že ho naše zákony povolují.Bůh Tě má rád a chce Ti odpustit.Pravda někdy bolí, ale Ježíš říká:"Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí."Později mi Pán Bůh dal milujícího manžela a dvě děti.Věřím, že se se svým prvním dítětem jednoho dne setkám v nebi..." 

 Proto... Pokud Bibli nemáte, nečekejte a kupte si jí. Je lepší než romány nebo detektivky. A pokud už ji máte někde založenou v poličce, nenechávejte ji čekat, až vy přijdete. Dejte jí čestné místo ve svém srdci. Jděte s Biblí za těmi, kteří ji neznají; za těmi, kteří vás potřebují. Za těmi, kteří potřebují slyšet, že je má někdo rád. Za těmi, kteří se sami v sobě nevyznají a hledají Pravdu. Za těmi, kteří ztratili naději a stojí nad propastí smrti... Buďte první a nečekejte, jako já. I nepatrný kousek chleba může nasytit...