"Hele, černoušek!" aneb co všechno dokáže změnit jedna maličkost

Začalo to jako obvykle, v neděli ráno vstanu, zbudím sestru, papouškovi dám něco na zub a pak vyrazíme tou starou známou cestou do kostela. Znáte to. Někdy se vám třeba nechce a jindy jdete plni radosti. V mém případě to byl dneska spíš ten první případ... Tyto mše mají taky své kouzlo, to ano, ale přece jen to v kostele prožívám líp, když hraje schola a zpívá se. Dnešní mši navíc nesoužil náš pan farář, protože odjel s mládeží na expedici po Moldávii...

Jaké bylo ale moje překvapení, když jsem na začátku mše v davu ministrantů uviděla na konci zástupu černocha! Jediným kontrastem na jeho černé tváři byly bílé zuby. Prvně jsem si říkala, jestli vidím dobře, a to už se z lavice před námi ozývalo šeptání dětí: "Hele, černoušek!" "Nene, to je Američan!" Lucka do mě taky drkla a začala se smát.

To byste nevěřili, jak taková maličkost oživí mši. „Černoušek“ se na prcky smál a oni na něj taky. Bylo to takové vzájemné pokukování. Dozvěděli jsme se, že „černoušek“ je ze západní Afriky a tam jako pan farář slouží mše. Teď má dovolenou a projíždí různé státy, chystá se taky do Německa a do Španělska.

Ta někdy nudná a bezvýrazná mše tak hned dostala úplně jinou „barvu“. Při pohledu do jeho černé tváře se mi najednou vybavila Africká savana... Pobíhající sloni, žirafy se svými dlouhými krky jak okusují listy ze stromů, žíhané zebry, nádherný západ slunce. A spoustu malých okatých „černých dětí“, které jakoby mu z oka vypadly. Prostě- 

Uvědomila jsem si, že to je ale jen jakási iluze pohody a klidu… Do toho všeho tu denně umře desítek tisíc dětí a ostatní trpí hladem… Do modlitby jsem tedy vložila všechny ty drobečky, africké děti, protože ony zdaleka nemají to, co máme my… Prosila jsem za lidi, kteří by byli ochotní pomoci a ukázat jim správný příklad. A taky za ty maličkosti, které prožíváme každý den...

 „ Co všechno tedy dokáže změnit jedna maličkost?“-