Kde jsou dva nebo tři

Já nevím proč, ale přišlo mi, že to, co tady píšu, se netýká jen mě a Radky...

Včera jsme se s Radkou zastavily u našeho domu na ulici..Bylo tak osm hodin a nám se jaksi nechtělo domů. S Radkou se navíc skvěle kecá a můžem si říct různý názory na věc. Bavili jsme se hlavně o víře a jak jsme vděčné Bohu, že nám ji dal. A taky o lidech a kamarádech (..."Já teda nehodnotím kluky podle toho, jak vypadaj, ale podle toho, jaký jsou vevnitř." "No, to já taky. I kdyby měl oplizlý zuby a plandavý oko, dal by se milovat, ne?"), o smutku kolem nás; o válkách a o tom, že zbraní se řeší to, co se nemůže říct slovy; o padlých andělech-ďáblech, kteří chcou strhnout věřící na jejich stranu...o tom, jak je těžké zlu odolávat...O svatých lidech, jako byl např. otec Pius...O svých bližních, které máme milovat i přes jejich nedostatky. Každý máme nějaké...Dostaly jsme se taky k dětství, jak se teď samy vidíme a jak můžeme vidět ve druhém člověku Ježíše...

Bůh nám do cesty posílá mnoho lidí...Každý z nich má nějaké povolání, takže ho máme i my. Můžeme potěšit slovem, úsměvem, nebo si popovídat jako včera. Na některá vysvětlení ale ani slova nestačila.:-) (..."Stejně bych chtěla vidět svýho anděla." "No to já taky..A proč?" "No, jestli je to třeba kluk a nebo holka":-)

Nakonec jsme si povídaly asi hodinu a domů se mi taky nechtělo...Jsem ráda, že jsme potkala právě Radku, které můžu všechno říct a popovídat si o víře a o křesťanství jako takovém. Moc bych si přála, aby se všichni lidé obrátili a věřili Ježíšovým slovům...a modlitbu nepokládali za ohrané fráze, ale jako něco, v čem můžeme Bohu nabídnout vše co chceme,...jako svému příteli.

Netýká se to jenom nás dvou...ten večer jsme tam totiž byli tři..I mezi tebou a někým můžeš pocítit přítomnost Ježíše. Jsem si tím jistá- jako včera a doufám, že pořád.