Dřív, když jsem byla malá, jsem se každý večer modlila s mladší sestrou kratičkou modlitbu Andělíčku mujstrážníčku:-) k takovému hezkému obrázku, kde byl anděl a dvě děti, které šly po chatrné lávce. Jednou jsem si anděla zakryla a viděla jsem, jak jsou ty dvě děti ubohé a vystrašené. Byla jsem ráda, že je tam anděl, který je ochrání. V náboženství v první třídě nám pan farář říkal, že modlitba je jako hovor do nebe. Na mobilu vytočíme číslo, řekneme, co potřebujeme a odpověď nám potom přijde doporučenou poštou.
Postupem času jsem si začala uvědomovat, že je modlitba v životě velmi důležitá ve všech situacích- ať už ta pravidelná modlitba doma, v kostele, nebo výkřiky do nebe v různých situacích. Modlitba je volání k Bohu, které on vyslyší. I když mám někdy pocit, že mluvím do větru, tak to není pravda. Bůh nám přeci mluví do duše a odpověď nám může dát různou, třeba nenápadnou. V tak zamotaném světě někdy ani není čas popovídat si s Ježíšem a svěřit mu do modlitby naše problémy, přání, přímluvy a to, co nám leží na srdci. On je přece ten, který nás chápe, když ostatní neporozumí. A navíc- modlitbou můžeme pro druhé získat milosrdenství, a to není málo. Jsem ráda, že můžu kdykoli zvednout mobil a zavolat Tomu, který nemá nikdy obsazeno.
Jo to je pravda...kolikrát se říká, že se za někoho můžeme "jenom" pomodlit, ale to je přece to nejvíc co pro někoho můžeme udělat...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.