(Umění) Zastavit se

Zase nestíhám. Zase jsem si načmárala do kalendáře plno věcí, které jsem stejně nestihla. Natřít plot- bylo přece škaredě. Dočíst povinnou četbu- měla jsem zajímavější. A tak dál. Zase jsem to byla já a moje lenost- nebo dnešní doba?

Dneska chce každý všechno, přinejlepším si koupit (nebo nafouknout) čas. Myslí si, že mají před časem náskok a pak je zaskočí, že je čas předežene. Lidé se poslepu vrhají s davem kupředu a nevidí, neslyší. Snad ani nevnímají, kdo se to s nimi tlačí v té záplavě spěchajících. Takový moderní člověk dnešní doby přece spěchat musí. Lidé spěchají za úspěchem, za kariérou, za penězi. Je už taková doba. Takoví šéfové si třeba pořizují i dvoje hodinky- pro případ, že by se třeba jedny zpozdily a oni by přišli pozdě na schůzi. Takoví inženýři už přemýšlí, jak vymyslet nejúspornější a nejrychlejší dopravní prostředek na planetě. Lidé z NASA zase, jak nejrychleji poslat kosmonauty na Měsíc. Sportovci jsou podezíráni z dopingu, aby zrychlili svůj výkon.

A člověk se najednou zastaví.

V dnešní době je to fakt problém, zastavit se. Zastavit se a kouknout se na sebe a svoje Já z větší dálky, třeba z vesmíru. Najednou pochopí, jak je to jeho pachtění a spěchání za posvátným a pozemským Něčím tak marné. Jak uvidí, že se hnal a hnal a zapomínal na důležité lidské hodnoty, na druhé, na lásku, na vztahy,.. Neměla jsem příležitost vidět se takhle, z vesmíru, ale když zavřu oči, můžu se vidět trochu jinak.

Reklama, to je velmoc dnešní doby. Reklama dává lidem směr a styl. Po ulici potkávám malé děti oblečené podle vzoru Barbie a opodál zase bezchybné ikony módy na vysokých podpatcích a já si říkám, jestli se umí usmát (..) Člověk možná hledá úsměv, lásku, pochopení, spřízněnou duši, ale někdy na špatném místě. Hledá, pro co nebo pro koho žít a neví, proč je tady, na té uspěchané zemi.

Proč je pro mě tak těžké zastavit se?

A já se zastavila. Na zemi ležela včela; obvykle se oháním rukama, jen aby potvora neštípla. Sklonila jsem se a koukám, že nelítá. Byla zamotaná do pavučiny. A tak jsem jí dala na lístek a překonala v sobě strach i stud z nechápajících pohledů kolem. Vymotala jsem jí tenké nitky z křídel a dala jí na kytku. Možná zbytečné, řekne si inženýr. Šéf by si povzdychl a řekl by, že jsou na práci důležitější věci. Sportovec by včelu možná zašlápl, jak by se hnal do cílu.

Ale já si se včelou připomněla, že není proč spěchat. Život je zázrak a já se chci zastavit, abych ho někdy pochopila.