Když jsem byla menší, přála jsem si hodně věcí. Přála jsem si lítat, být neviditelná, projít klíčovou dírkou, být zpěvačkou nebo spisovatelkou, mít dvě zrzavý dvojčata a pak jednoho kluka a taky- umět se dostat do knížky, do světa Fantazie. Možná jsem si ani neuvědomovala, že to nejdražší mám kolem sebe- rodinu, jídlo, střechu nad hlavou, kamarády- a Tebe.
My, lidé, si většinou cenu těch splněných přání uvědomujeme, až když o ně přijdeme. Rodina se rozpadne, jídla je nedostatek, domov odnesla voda, kamrádi zradí- a člověk se před Tebou schová a řekne, že ho nevidíš.
A teď? Přemýšlím nad tím, co si vlastně přeju. Spíš sním, než chci, ale dneska jsem dostala šílený nápad- nebo snad vnuknutí?
Chtěla bych se podívat do věznice. Do basy. Ne, nejsem blázen, ale tahle myšlenka už mě jednou napadla a teď se mi možná vysunula ze "zadní zásuvky". Jednou, kdysi, jsme jeli jedním městem a někdo říkal, že tam je basa. Dneska jsem viděla v televizi dokument o Evě Henychové, která v jedné base byla a zpívala pro všechny vězně. Fascinovaly mě tváře těch zločinců- každý byl fascinovaný tou hudbou- do nikoho byste neřekli, že to je zločinec, vrah, lupič. V každém z nich bylo malé "cosi", kousek naděje, smutku a radosti zároveň. A všichni, v modrých plátěných uniformách, osudem přikováni ke kovové židli, očarovaně poslouchali zpívaný příběh. Eva Henychová říkala, že každý z nich podvědomě hledá Boha.
Já bych si přála, aby Ho našli.
Nevím, jestli by to k něčemu bylo, ale chtěla bych si vyslechnout příběh každého vraha, vyděrače, lupiče. Ne ze soucitu, ale z naděje. Aby, až se jim otevřou mříže cely, začali život žít jinak... A aspoň trochu jim ukázat Světlo místo vězeňské tmy.
Toť jedno z mých šílených přání :-)
Hm krásný článek. Když jse, byla na koncertě Evy HEnychové ani se nedívím, že očarovaně poslouchali :-).No jo v každém člověku musí být něco dobrého.
tak to máš moc krásný přání:) to ti přeju:) Taky už mě to napadlo, navštívit basu, já bych si spíš chtěla prožít jeden den v base jako normální zočinec...nevím, asi to zní divně, ale to by mě vážně lákalo...pochopit ty lidi...:)tak snad se nám kristý někdy ty naše trhlý přání splní:)
Kris, Máš odvahu. Vážně
Ve vězení jsem byl na mši svaté pro vězně několikrát. S klukama ze semináře jsme tam chodívali hrát a jednou tam s námi šla i jedna kamarádka, takže to přání není docela nesplnitelné. Z vězňů jsem měl jednoznačně a téměř bez výjimky dojem, že se tam ocitli nedopatřením. Prostí kluci s tetovanýma rukama, výstředními účesy a tělem zhuntovaným drogami. To vše ale evidentně vlivem nelásky vlastních rodičů, špatnou společností a trochu omezenou představou o štěstí. Bohužel, určitá vyžilost jim už brání pociťovat radost z běžných krásných věcí. Jindy naopak překvapivě reagují na naprosto základní projevy přátelství, se kterým se asi dosud nesetkali.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.